Výhoda holohlavých

Víte, co znamená v moravštině GPS?
Gde Proboha Sem.

Vyorává děda brambory a nějak se mu nezdá jejich velikost. Jde tedy za manželkou a ta odhalí příčinu: „To jseš takovej pitomec, že zapomeneš, kde jsi včera vysel ozimou pšenici?!”

Na vesnici: „Musím se ti přiznat, že tomu ani za mák nerozumím...”
„A co za mariánku?”

Byl tak lstivý, že všechny přelstil, i když nepoužil žádné lsti, protože všichni mysleli, že je to lest.

„Chtěla bych mít nové auto,” šeptá milionáři do ouška jeho milenka.
„Žádný problém,” zašeptá on, „můžeš umýt mého Jaguára.”

Štěbetají dvě bohaté dámy: „Slyšela jsem, že se váš Karel konečně oženil.”
„To je pravda, našel si nějakou doktorku,” přisvědčí druhá.
„Tak to mi spadnul kámen ze srdce... JAU!”
„Proboha, co se vám stalo?”
„Spadnul mi na nohu!”

Můj kamarád Jerry si dělal záznamy, jak se potkává s různými blbci. Napsal mi: „Nedávno se mi porouchal telefon. Musel jsem zavolat telefonní opraváře a řekli, že přijdou mezi osmou hodinou ráno a pátou hodinou odpoledne. Tak jsem je požádal o trochu bližší časovou specifikaci. A ten pán se mě zeptal: Chtěl byste, abychom vám před příchodem zavolali? Zeptal jsem se ho, jak by to asi udělali, když mi nejde telefon. A on dodal, že příště by bylo lepší, abych oznámil poruchu telefonu e-mailem. Už jsem se jen zeptal: A funguje váš e-mail bez telefonu?”

V televizi se rozhodli, že natočí film o horalech. Vydali se tedy do hor a našli tam baču. Tak ho požádali, aby jim popsal, jak vypadá jeden jeho obyčejný den.
„Tož, ráno vstanu, vypiju flašu. Nasnídám se. Vypiju další flašu. Vyženu ovce na pastvu, tam vypiju tak tři flaše.”
Vtom ho jeden z členů štábu zastaví: „Podívejte, takhle by to nešlo. To my do tý televize nemůžeme dát, že vy takhle pořád chlastáte. Víte co? Radši místo toho říkejte že čtete.”
„Tož dobre. Tož ráno vstanu, přečtu si knihu. Nasnídám se. Přečtu dalši knihu. Vyženu ovce na pastvu, tam přečtu tak tři knihy. Pak jdu dom, navečeřím se, přečtu si další knihu. No a potem jdu ke kamošovi, ten ma tiskárnu a tam tisknem knihy až do rána.”

Boháč rozhlašoval v kostele: „Já jsem pravověrný nevěřící.”

Jdou dva skini po ulici a potkají teplouše, růžová košile s naškrobeným límečkem, legíny, namalované rty a pečlivě ulízané vlasy.
„Čum na toho kreténa buzerantskýho!” vykřikne první skin.
„Nech ho,” naoko klidní vášně svého kamaráda druhý skin, „on za to nemůže, že je tak blbej, že nerozezná ženskou od chlapa!”